23.7.2017 Markéta Adámková 0Comment

Slovinsko je jednou z nejmenších zemí, které jsme doposud navštívili a přesto jsme tam strávili nejvíce dní. To znamená, že se nám tam asi líbilo, že?  Líbilo a jak! Je to prostě krásná země. Troufla bych si říct - přenádherná!

Ve Slovinsku jsme byli celkem 20 dní, které jsme si užili, jak jen to šlo. Hodně jsme chodili na treky a výšlapy, protože Slovinská příroda je fantastická. A hlavně ta nás tu zajímala.

Hned po přejezdu hranic nám tato země připomněla Čechy. Kolem silnic se vlní louky a pole, která se ztrácí v lesích. Domky tu mají pěkné a dobře udržované, kolem kterých mají zahrádky se zeleninou a spoustou květin. To jsem tu obdivovala. Neviděli jsme moc domů, co chátrají nebo se rozpadají. To tady prostě nefrčí. Lidé tu většinou bydlí v rodinných domech. Na patrové domy jsme tu narazili výjimečně.

Ve zdejší přírodě si každý nalezte to své "pravé ořechové". Ať už máte rádi jednoduché procházky po rovince, treky po kopcích, náročnější výšlapy do hor, překonávání ferrat, horolezení, běhání do kopců, kayaking, canyoning, rafting, paragliding, potápění či jízdu na kole. Pokud nepatříte mezi ty, kteří rádi tráví dovolenou aktivně, nezoufejte, protože i vy si tu přijdete na své. Jste milovníci moře? Máte rádi dobré jídlo? Rádi poleháváte o vody s knížkou? Rádi navštěvujete historická města? A co takhle nějaký ten wellness? Je to tak, i vy si tu přijdete na své. Jak vidíte, Slovinsko je opravdu velice rozmanité.

Tady vám sepíšu to, co jsme ze Slovinska poznali my.

Piran

O tomto krásném přímořském městě si můžete přečíst v tomto samostatném článku.

Veliká Planina = EAGLES TOP!

O prvním treku na toto krásné místo si můžete přečíst ve článku zde. A protože se nám tam opravdu líbilo, vrátili jsme se tam o několik dní později i s přáteli a vyšlápli si to tam znovu. Z druhého výšlapu jsme zveřejnili první fotočlánek.

Tohle místo je prostě fantastické a my ho DOPORUČUJEME všema deseti ;)

Jezero Bled

Vynechat tohle krásné místo by byl prostě hřích. My tam byli, moc se nám tam líbilo a proto jsem o tomto krásném jezeru napsala samostatný článek.

Soča

Řeka, která pramení ve Slovinsku a protéká velkou částí této země až do Itálie. Kolem blankytně modré řeky vede nejedna stezka. Výhledy na Soču jsme se kochali z několika míst. Ale nejlepší bylo, že jsme zaparkovali Vítka u kostela v malé vesnici jménem Soča a dál se vydali 3 km po proudu řeky. Šli jsme po značené trase a měli pořád výhled na azurovou vodu v řece. Dokonce jsme se prodrali i vyšlapanou cestou, jen proto abychom šli podél s řekou, kde se nám otevírali výhledy z mostů dolů. Nakonec jsme došli až k místu s názvem Veliká korita. Tam se dá dojet autem a zaparkovat, ale doporučujeme si tam dojít po svých. Tady je spousta lidí. Polehávají na kamenných skalkách, otužilci skákají do ledové vody a jiní zase zkouší stát déle jak 15 vteřin na pádlbordech. Moc jim to ale nejde, protože se snaží jet proti proudu a ten tu je celkem silný, takže po chvíli končí ve vodě. My tam jen tak očumujeme a odpočíváme. Pak se vydáváme po silnici zpátky. Vyzvednout si našeho Vítka, který se paří na sluníčku.

 

Tolmino Gorge

Tam jsme se vydali s kamarády Verčou a Honzou. Auta jsme nechali na neplaceném parkovišti přímo u vstupu, kde mají i toitoiky a kohoutek s pitnou vodou. Každý jsme zaplatili 5éček za vstup, dostali jsme mapku(která fakt není potřeba) a vydali jsme se společně do kaňonu. Bylo to tam hezké a vedli tam udržované cesty a mosty nad řekou. Toť ale vše. Rozhodně to nestálo za 5 euro. To se nám víc líbila Veliká korita, která byla zadarmo. Později jsme dostali tip od mladého páru, který jsme potkali na vyhlídce u Bledu, že pokladna se tady zavírá po 19h a pak se dá jít do tohoto kaňonu zadarmo. Kéž bychom to věděli dříve. Určitě bychom toho využili, jen zřejmě ráno před otvíračkou....kvůli světlu. Ušetřili bychom deset euro a to se počítá. Nicméně procházka kaňonem byla poměrně krátká, měla celkem 2 kilometry. Ale i tak jsme s Verčou stihly pořádně poklábosit, zatímco kluci řešili věci ohledně natáčení, techniky a klučičích hraček :D Podívali jsme se tam i do temné a úzké jeskyně. Dá se tam jít však jen cca 15 metrů. I tak jsme to ale prubli. Navíc tam bylo příjemné chladno oproti tomu pařáku venku. Takže jsme si tam na chviličku dřepli a užívali si chlad.

Co ale stojí ve městě Tolmin za návštěvu je super plácek u Soči, kde je restaurace a sportovní středisko. Je tam spousta míst k zaparkování a pikniková zóna, což znamená travnatý plácek u řeky. Toto fajn místo naleznete na souřadnicích N46.181976, E13.717097. My jsme tam byli dva dny po sobě. První den jsme se tam s Michalem vykempili jen na pár hodin odpoledne. Byla to zrovna neděle a bylo tam plno lidí. Bylo obrovské vedro, takže jsme se i cákali. To nám nevadilo, že řeka má cca 9 stupňů. Osvěžení nám bodlo. Když vyjdete schody na terasu restaurace, uvidíte dveře na dámské záchody a stejně jako já zjistíte, že tam kromě záchodů mají i tři volně přístupné sprchy. Takže jsme si došli pro ručníky, sprchové gely, šampony a dali jsme si pořádnou sprchu. Nikdo s tím neměl nejmenší problém. Na parkovišti před restaurací jsme viděli, že tam zůstává i obytňák přes noc, my jsme tam ale předtím viděli policii, která parkoviště kontrolovala a tak jsme tam na noc nezůstali.

Podruhé jsme se sem vrátili s Verčou a Honzou na večerní piknik po návštěvě kaňonu Tolmino. To už se ale koupali jen kluci, protože bylo kolem půl 8 a nám holkám se už do studené vody nechtělo. Bylo pondělí večer a skoro nikdo tu nebyl. Roztáhli jsme si tedy deky a udělali si venkovní piknik. Společně jsme povečeřeli a dlouho si povídali. Pak jsme se rozloučili a rozjeli se na opačné strany.

Národní park Triglav

Triglavský národní park je největším národním parkem na území Slovinska a jedním z největších na území Alp. A pojmenovaný je podle nejvyšší hory Triglav, jejíž vrchol je 2864 m.n.m. Vyšlápnout na Triglav jsme si netroufli, ale dali jsme si pod ním 22 kilometrový trek dolinou VRATA, kde se nám na horu otevírali krásné výhledy. Nejedná se o žádný náročný výšlap. Je to po hezkých cestách občas do kopce. Naše trasa nás vedla i  kolem vodopádu Peričnik, který nás trochu ochladil odstřikující vodou. Byla to hezká procházka, při které jsme si nasbírali i pár hub.

Triglavský park určitě při vaší návštěvě nevynechejte, ale nedoporučujeme tam spát nadivoko v přírodě. Hodně to tam hlídají rangeři a dávají vysoké pokuty. Nás tam jeden ranger ráno načapal a vyhrožoval nám pokutou 200 euro.....což je mazec. Vysvětlil nám, že je tady v okolí několik kempů a že je v NP zakázáno spát mimo kempy. Byl docela drsný, ale i tak nám nakonec pokutu nedal, protože jsme mu slíbili, že se pojedeme ubytovat do kempu. Samozřejmě, že jsme nejeli.....ale to už je jiná pohádka :D

Tak tady nás vychmátl.  Začátek obce Trenta. 

Kranjská Gora

Světoznámé slovinské lyžařské středisko Kranjska Gora, ležící nedaleko italských i rakouských hranic, nejsou jen nekonečné sjezdovky a s nimi spojené zázemí. Je to hezké městečko, ve kterém jsme spali přes noc na parkovišti u infocentra. Parkovalo, tam hodně aut, takže se tam náš Vítek mezi nimi ztratil a bylo vše ok. Navíc tam byla free superrychlá wifina. Navíc má krásnou přírodu v okolí, kterou jsme se rozhodli jít prozkoumat. Vydali jsme se kolem vysokohorského jezera JASNA, kde jsme se kochali výhledy na přírodní scenérie, tvořené zejména vrcholky Julských Alp, které se odrážely ve vodní hladině.

Tam to bylo prostě kouzelné. Spousta lidí polehávalo kolem jezera na nově vybudované pláži, cákali se ve vodě či jezdili a pádlboardech. Občerstvit se můžete u baru či zmrzlinového stánku. My jsme prošli jen kolem, ale i tak jsem vodu zkusila prsty a byla celkem studená to vám teda povím. Koupání je ale povoleno - pro otužilé zájemce. A pro ty odvážné je tam volně přístupná i třístupňová dřevěná skokanská věž. Takže se tam můžete vyblbnout.

U jezera Jasna se nachází také jeden z nejvýznamnějších symbolů celé oblasti, tedy bronzový kozorožec. U něj se většinou pohybuje množství fotografujících se turistů, z nichž málokdo ví, že se vlastně jedná o slavnou sochu „Zlatoroga", mýtické horské kozy se zlatými rohy.

Průsmyk Vršič

Tak ten zdolal náš Vítek a musím říct, že to zvládl celkem hravě. Troufla bych si říct "levou zadní" ;) A to se jedná o nejvyšší silniční sedlo ve Slovinsku (1.611 m.n.m.). Spojuje obec Bovec a městečko Kranjska Gora. Silnice, postavená ruskými válečnými zajatci během první světové války, prochází srdcem Julských Alp.

Lhát vám nebudu nikam jsme se nehnali a Michal tak točil volantem doprava a hned zase doleva a stále dokola. Zatáčku za zatáčkou...... háďata, jak my jim říkáme. Celkem jsme zdolali 50 ostrých serpentin. A vždy jsme věděli kolik už jich máme za sebou, protože každá zatáčka má své číslo. No a když jsme jich vyjeli 24 nahoru, tak jsme tam dali Vítkovi kratičký oddych. Ani né tak proto, že by to snad potřeboval......ale prostě proto, že tam jsou krásné výhledy a my jsme je chtěli obhlédnout.

Na vrcholu jsou i dvě horské chaty nabízející tradiční slovinské pochoutky a stánek se suvenýry. Bylo tam celkem dost lidí. No a pak už nám zbývalo jen 26 háďat dolů do obce Trenta. Opět jsme si to jeli pěkně šnečím tempem a když vám řeknu, že nás předjížděli kolaři, tak nebudu lhát :D

Tento průsmyk bývá přes zimu zavřený. Projet ho můžete pouze od dubna do října.

Vítku - smekáme!

Bohinjské jezero

Jezero Bled je sice nejznámější, ale Bohinjské je větší. Největší jezero Slovinska. Okolo jezera se můžete projít a vyjde to prý cca na 4 hodinky času. My jsme se však tentokrát kolem nevydali. Zato jsme se vydali výše do kopců a hor. Vítka a Fionu jsme zaparkovali na placeném parkovišti na konci obce Stara Fužina. Při placení 10 éček se mi protáčejí panenky a mumlám si cosi o vydřiduších. Ale poctivě zacvakáme. Autíčka odpočívají a my se společně s Ankou, Honzou, Amíkem a Michalem vydáváme na výšlap na horu Pršivec (1762 m.n.m.) Chvíli jdeme celkem po rovince ale po kiláčku vcházíme do lesa, kde začíná už jen stoupání. Stále a stále nahoru. Ještě, že je to ve stínu v lese, protože je obří horko a na slunci by to byla sebevražda. Jdeme po kamenitohlinité stezce vzhůru. Zatáčku za zatáčkou a hned tou další. Ještěže jsem si vzala hůlky, jde se mi s nimi dobře. Jenže ono se nám začalo zatahovat a bouřka se přihnala během chvíle, ani nevíme odkud. Naštěstí jsme došli suchou nohou k první chatě, kde jsme se chovali pod přístřešek. Bouřka se naštěstí rychle přehnala a my se vydali obhlédnout blízkou vyhlídku. Jenže se nám na ní zalíbilo a na vrchol Pršivce jsme se vykašlali. Zůstali jsme tady a užívali jsme si výhledy na jezero pod námi.

Spaní na divoko

Jak už bývá naším zvykem i na Slovinsku jsme spali jen na divoko. Jediný problém nastal v NP Triglav, ale to už jsem výše zmiňovala. Jinak jsme neměli nejmenší potíže a ulovili jsme i pár super spotů. Jestli vás tohle zajímá více zadejte si do vyhledávání na FB hashtag #eaglesspot - vyjedou vám veškeré příspěvky se spacími spoty, které takto označujeme a stojí za to. Uvedené tam jsou veškeré potřebné informace a samozřejmostí jsou souřadnice. Spali jsme u Bledu, u řek, u začátku treků apod. Rádi se o naše spoty podělíme ;) Veškeré tyto dobré spoty zadáváme i do mapy Wild Camping TIPS, se kterými spolupracujeme -  na jejich web mrkněte tady.

  

  

Pitná voda

Tak to tady v této krásné zemi nebyl nejmenší problém. Kohoutky s vodou jsme vídali celkem často. Takže jsme si dělali zásoby a vody jsme tak měli dost. Navíc by tady šlo pít vodu přímo z říčky.

Takže to by tak nějak mělo být vše z toho, o co se s vámi chceme podělit. Celkem jsme ve Slovinsku byli 20 dní a přišlo nám to jako chvilka. Užili jsme si to a rozhodně se tam budeme rádi vracet a víte proč?

Protože Slovinsko je naše ČÍSLO JEDNA!!!