26.6.2016 Markéta Adámková 0Comment
Když si do wikipedie zadáte Sumatra, dozvíte se, kde se Sumatra nachází a že ji obývá 45 miluonů obyvatel. Dočtete se, že Sumatra je šestým největším ostrovem světa a jak se tento ostrov rozděluje. Wikipedia vám sdělí i jaká hora je nejvyšším vrcholem Sumatry a že značná část ostrova je pokryta deštným pralesem. Co se již na wikipedii nedočtete je fakt, že...

se na Sumatře často objevují pytláci. Což místní obyvatelé nevnímají jako problém. Z wikipedie se nedočtete ani to, že na ostrově žijí ohrožení pralesní sloni, orangutani a kriticky ohrožení tygři sumaterští. Určitě ani nevíte, jak velký je tam problém s kácením deštného pralesa. To ve prospěch vypěstování palem. Za účelem jak jinak než získat palmový olej. I já jsem se všechny tyto informace dozvěděla až prostřednictvím organizace Green Life.

dobrovolnici58

Dětské sny, nebo budoucí realita?

O tom, že chci být dobrovolníkem, jsem mluvila již jako malá. Věčně jsem mamce a ostatním oznamovala, že pojedu zachraňovat slony do Afriky. O týden později jsem chtěla jet zachraňovat velryby. Za měsíc později jsem byla rozhodnutá, že pojedu do Afriky pomáhat dětem. Později jsem se chtěla stát dobrovolnicí a jet pomáhat do oblastí zasažených přírodními katastrofami. A takhle to se mnou bylo pořád dokola. "Naivní dítě" musela si mamka několikrát pomyslet. Ale ve všem mě vždy podpořila.

A to i v mém rozhodnutí, k němuž jsem dospěla v lednu 2015. To jsem se dozvěděla o projektu Green Life a o jejich činnosti na Sumatře. Tehdy jsme se společně s mou kamarádkou Monikou rozhodly, že se v létě zúčastníme jejich dobrovolnického programu. Již v únoru jsme vyplnily přihlášky a následně zaplatily zálohu za ubytování a stravu (která je striktně vegetariánská až veganská). V březnu jsme si koupily letenky. V květnu jsme si zařídily potřebná očkování a pak už zbývalo jen dočkat se půlky července a vyrazit.

Mám si zabalit kufřík?! 

Neměla jsem ani šajnu co s sebou. Balení jsem jako vždy odkládala na poslední chvíli. Zabalit si krosnu byla nejsnazší verze. Prostě nacpat pár věcí do většího batohu a je to. Naštěstí na stránkách Green Life jsem se dočetla, co doporučují zabalit a dle toho jsem se zařídila. Vždyť přece oni už mají tolik zkušeností. Ale neodolala jsem nutkání a místo dvou triček jsem si zabalila tři. Místo jednoho tílka dvě. Teď zpětně vím, jak zbytečné to bylo. K tomu dostatek ponožek, mikinu, spodní prádlo, plavky, čelovku, repelent, spacák, kraťasy, kalhoty a drogerii (pouze přírodní). A ano zabalila jsem si i věc, bez které nejezdím nikam. Kniha. Vlastně dvě knihy.

Úmorná cesta...

Let Praha - Dubai = 6 hodin. Let Dubai - Kuala Lumpur = 7 hodin. Let Kuala Lumpur - Medan = 2 hodiny. Ještě, že jsem si s sebou vzala ty knihy, které dlouhou cestu zpříjemnily. Plus čas strávený čekaním na navazující lety. Vša to znáte. A nesmím zapomenou na cestu autem z Medanu do Batu Katak = 4 hodiny. I po této únavné cestě jsme do Batu Katak dorazily s úsměvem na tváři. To jsme nevěděli, že nás čeká další cesta. Cesta do tábořiště.

Po příjezdu jsme se seznámili s Donou a pár místními obyvateli, kteří s Green Life spolupracují. O polévku alá sumtra styl později jsme se seznámili se Zuzkou Kolouškovou a vyrazili i s pár dalšími dobrovolníky do kempu 2.

Jako z dobrodružného filmu. Visutý most, džungle, řeka.

Se všemi batohy jsme se vydali na dvouhodinovou cestu do tábora. Hned za vesnicí jsme přecházeli přes visutý most, který vypadal, že se už nějakou dobu nepoužívá. Omyl. Most byl hlavní cestou do pralesa. Tolikrát jsem se po něm ještě později nachodila a cestu po něm jsem si užívala. Chvíli jsme procházeli kolem pár posledních obydlených domů a pak jsme vstoupili do pralesa. Už jen džungle kolem nás. A to nás čekalo až do tábora. Překvapením pro nás bylo, když jsme vstoupili do řeky a tou se brodili většinu cesty až ke kempu. Jasně občas jsme museli přelézt nějaký větší balvan. Někdy jich bylo i více. Ale co.

1 (813)  1 (392)   1 (484)

                                                                                                                                                Fotografie Markéta Adámková

Po vstupu do kempu jsme se seznámili s ostatními dobrovolníky a Milanem Jeglíkem, který se právě vrátil s párem nováčků z pozorování rodinky orangutanů. Nováčci, kteří viděli orangutany ve volné přírodě a to hned první den. Šťastlivci. Mě to čekalo až později, ale o tom jsem ještě nevěděla.

Následně nás rozdělili do dřevěných chatek, které neměli ani dveře, prostě jen dveřní otvor pro vstup. Paráda! Žádná televize..rádio.... a podobně. Uvnitř nás mile překvapila matračka pro každého a moskytyéry. Wow. Tak na tohle jsem teda zvyklá nebyla. Všechno to pro mě byla výzva. Rozhodla jsem se ji přijmout.

A je to. Jsem na Sumatře a jsem dobrovolnicí. Co teď?

Nebudu vám tady vypisovat na jakých principech je program Green Life založen, ani proč dělají to, co dělají. Sami si tyto informace snadno můžete vyhledat na internetu, který je náplní vašeho denního života. (Dole pod článkem najdete odkazy na webovky Green Life a jejich projekty.)

Dobrovolnictví pro mě bylo o překonání sama sebe. O pomoci ostatním. O snaze podpořit dobrou věc. O rozšíření obzorů. O poznání neznámého. O poznání nových lidí. A Green Life mi tohle všechno, a mnohem více, dal.

V kempu jsem byla celkem měsíc, což jsou dva spojené turnusy. S Monikou jsme si v lednu říkaly, že když už tak už. Podílela jsem se na každodenních rutinách, jako například: aktivní ochrana pralesa, manuální práce v rezervaci či kempu, značení hranic soukromé rezervace, vzdělávání místních dětí či čištění řeky a okolí od množství převážně plastových odpadků. Denně jsme vstávali brzy a vydávali jsme se na X hodin do pralesa na tygří hlídky, pozorování orangutanů či sbírání a roznášení fotopastí. Záznamy z fotopastí jsme si později v kempu společně prohlíželi. Často nás překvapily skvělé záběry, které se podařilo zachytit.

1 (870)  1 (951)  1 (920)

                                                                                                                                                 Fotografie Markéta Adámková

Jedna z věcí, která mne tam velice naplňovala, byla pomoc s výstavbou Tygřího domu. Kde jsme několik dní pomáhali nosit trámy právě pro stavbu tohoto vzdělávacího centra. Práce to byla vyčerpávající a náročná. Samotnou mne překvapilo, jak skvěle se s touto prací popralo obzvláště ženské osazanstvo. Výchovně vzdělávací středisko a informační centrum Tygří dům  bude sloužit k rozvoji místních dětí, které se zde budou vzdělávat ve vztahu k ochraně divoké přírody.

1 (539)

Na Sumatře jsem si vyslechla mnoho zkušeností, mnoho příběhů, nesčetně názorů, které mne obohatily.  Mohla bych o mém pobytu na Sumatře psát několik hodin. O všem, co se tam odehrálo, co jsem tam viděla či na vlastní kůži zažila. Ale v jednom dlouhém článku by vás to nebavilo číst a já bych se do toho psaní zamotala :D.

Proto napíšu pár dalších (slibuji, že kratších článků). Protože v jednom dlouhém by vás to nebavilo číst a já bych se do toho psaní zamotala :DUrčitě napíšu pár řádků o tom, jak jsem na vlastní oči viděla orangutana. Zmíněná bude i cesta z Batu Katak, kterou jsem do tábora musela urazit sama. A rozhodně sepíšu článek o tom, jak jsme jeli objevovat tropické souostroví Pulau Banyak, cž bylo naprosto famózní. A možná mě napadne ještě něco dalšího, o co bych se s vámi ráda podělila.

Tímto děkuji organizaci Green Life, za možnost být toho všehou součástí.

Markéta

  Více o Green Life se dozvíte přímo zde či tady.

  green life logo

 

SUMATRA - volunteer Green Life